Zdálo se mně, že jsem víla,
víla rusovlasá, bledá.
Potopil svou zář měsíček –
přines’ pozdravení vlídné,
a z mých uslzených víček
zaplašil mé snění klidné.
Na povrch jsem vyplavala,
v měsíčku se ohřívala.
Po mostě ty’s se ubíral –
„Jak ten měsíc svítí krásně!“ –
a když’s dolů k vodě zíral –
„Ach jak zrcadlí se jasně!“ –
Což mé uslzené líce,
předrahý můj, neznáš více?