Kdy opuštěni plynem,
svit naděje nás míjí,
kdy k lodi mračno kleslo,
a vichry v plachty bijí,
drž pevně v moři siném,
Ty, naše veslo!
Hrom soptí v hněvu lítém,
noc po vlnách se valí
a stožár v bouři praská,
ó veď nás přes úskalí,
ó buď nám hvězdou, štítem,
Tvá, matko, láska!
Až na břeh noha stane,
kde luh se směje květem
a maják spasný hoří,
svých díků věnce spletem,
ret hymnou chvály vzplane
Ti v nové zoři!