Ó dřímej sladce, anděli,
den minul, slunce nevidět,
kol kolem svatá, tichá noc,
teď slavík písně počne pět.
Měsíce zlatý paprsek
se na tvé bílé čelo svez,
oživly růže v zahradě,
o lásce šeptá lípě bez.
I dub se k sosně naklonil,
a objal vroucně její kmen,
z obláčku mlhy šedivé
skanula rosa na lupen.
Hoj, totě svatá, velká noc!
Sestoupil s nebe tvůrce sám,
a na nás hledí z očí tvých,
a tvými ústy mluví k nám!