Jako v létě! Ale místo květů
krev na sněhu stkví se v slunce záři:
Jedna věsť se nese světem v letu,
že do Polska vtrhlo vojsko caří!
Jako v létě! Ale místo klasů
bodáky se svítí, ruské helmy:
Po otčině zas, po dávném času
hospodaří krvelačné šelmy.
Jako v létě! Ale mlha šedá,
jenž se plíží po pažitě z mechu,
pára to, která se z mrtvol zvedá,
pára z krve bohatýrských Lechů.
Po dědinách vojsko hospodaří,
vojsko ruské v službě hosudara;
jazyk z úst a polský původ z tváří
vyhladit jde služebnictvo cara.
Jdou tě dobíť Polsko rozsápaná!
Jako tenkráte, když Tataříné
vpadli litě jménem Kublaj-Chána,
tak i teď – jen jméno mají jiné.
Tehdáž Čech svět ze jha osvobodil,
Jaroslav porazil hordy divé:
Nyní jinak! Ten, jenž světy vodil,
sotva sám že pod hvězdami žive.
Sama stojíš na bojišti světa,
Polsko svatá, sama, bez pomoci;
do tvých chrámů bratr ohně metá,
do tvých srdcí chladnou ocel brocí.
Nuže vzhůru! Povstaň opět k seči!
Orlice nech zas se v krev obléká!
Kleče žehnám Polsko Tvému meči –
ale duše příštích dnův se leká.