Tys jako vodní hladina.

Tys jako vodní hladina, v které se ranní zora blýská, a tomu, kdo v ni nahlédne, srdéčko tajně pozastýská.

I já jsem pozřel v hladinu, bájný se cit mé duše chopil, že věčně stál bych nad vodou, neb v hlubinu její se stopil.

I já – divoká, prchlá laň, jsem postanul u vody chladné, však vyplašil mě myslivec, a teď mé srdce touhou vadne!