Stál jsem u břehu mořského,
an vlny jekem v proud se lily,
a hory pěnou sbrocené
na věky v tůň se potopily.
Tam děsná propasť bezedná
se prostřela, až nebe sžaslo,
a v okeánu zuření
blankytu svaté světlo shaslo.
Jen jeden malý ostrůvek
čněl z černých vln k nebeské skráni,
a v divokém tom útulku
Tvá láska svatý oheň chrání.