Jen ještě jednou tak pohledni na mě,
tím dlouhým pohledem, jenž ledy taví,
který mi v žilách proudy krve staví,
že mizí svět a v tůň se kácí země.
I měsíc hasne, hvězdy planou temně,
padá již v trosky každý pomník slávy,
ze rtů proklíná lidstvo úsměv hravý,
usíná svět a hasne život němě.
V tom z Tvého oka paprsek se zrodí!
Ó jak tu volno!... Ambrou vzduch naplněn,
a moře příval perlami je zvlněn!
Vln hradbami se loďka moje brodí –
jen ještě jednou tak pohledni na mě –
tak!... s bohem... s bohem... pomodli se za mě.