Vidím tě klečet před oltářem páně!
Tvá ňadra rozkoší posvátnou dýší;
ba uchu zdá se, tvé že srdce slyší;
čtu na rtech ti modlitbu k Marji panně.
Sen dávný v paměť mou se vrací maně!
Bylo to v tichounké venkovské chýši,
Tys žila blaze v idylické říši – –
to štěstí bylo snem – však vyjevil se ranně...
Zastřete závoj již, ať noc se od dne dělí,
ať neskalí se zrak v zašlosti tona,
ať svět neví, že štěstím život celý.
Teď zemři tělo mé, vy přátelé je spalte.
Chci býti vzduchem, v kterém žije Ona.
Ona je šťastna... nuže bratři, palte!