Plakal jsem –

Plakal jsem – však z horkých slzí žíznivá se láva stala, a mé srdce, choré srdce ve svém lůně pochovala.

Nediv se, když na ustydlé sopce růže nevypučí, ale láva v nitru sopky dosud pálí, srdce mučí.

A až překypí mé boly, prorazí ty ledy chladné, a mé srdce, choré srdce splane buď – neb na vždy svadne.