Ó lásky té, jež neklne,
když osud srdce hněte,
a trpělivě snáší bol,
té lásce štěstí květe.
Ó srdce toho velkého,
jež v hrozných bolech zmírá,
a přec neklne osudu:
to srdce neumírá.
A v chrámě člověčenstva stkví
se věčně v kráse nové: –
na kříži láska nehyne,
noví jí vzejdou dnové.