Ó neprodlívej, nereptej,
Tvůj mstitel jistě nalezne se,
a na bojišti času se
posvátný míru chrám povznese.
Jen národ ten lze svatým zvát,
kdo zbraň svou až do konce nosí,
ó neprodlívej, v zápas spěj,
ať meč Tvůj opět vrahy kosí.
Jen národ ten lze svatým zvát,
kdo korunu si muk zasloužil,
Tys svatým též, neb do srdce
se hluboko Ti meč pohroužil.
Tys svatým též, neb na Tvou skráň
trnovou korunu Ti dali,
Tys svatým též, neb roucho Tvé
Ti vrazi v kusy roztrhali.
A každý trn do sebe vsál
Tvé svaté krve krůpěj plnou,
a každý roucha útržek
je máčen krvavou Tvou vlnou.
A až se opět probudí
Tvé vášně rozlícené hněvy:
proud krve Tvé se rozleje,
však komu smrť – to nikdo neví.