Mé srdce stiš se! – Jako vodopád,
jenž z šedých padna skal se rozstřik v nic,
tak rozletí se upomínky Tvé,
kterých teď chováš srdce na tisíc.
Na zemi, kterou zasypali hrob
ti lidé zlí, jimž slza tekla v líc,
zas pažit bujný květy vyžene,
mrtvoly nikdo nevzpomene víc.
Toť osud hvězd, vyšlých hned (z pod večer!) –
Sotva že svět uspává čírá noc,
již zajdou za obzor – – Mé srdce mlč,
snad brzy svadne upomínek moc!