Vyletěla holubice,
bílá jako moře pěna,
ale na bělostném křídle
černou krví zkrvácena.
Vyletěla – zastenala
bolným pláčem v tmavém lese,
žalné zvuky písně její
tichý sefír k hrobu nese.
Všepce tam ty žaly její,
a o malé místo prosí,
o kouteček v tichém hrobě,
na nějž z jara květy nosí. – –
Jestřáb sletěl – krátký zápas,
krev potůčkem teče z těla
a na hrobě pod javorem
krásná lilje vypučela.