Již odvyknul jsem přísahám,
co jsem zlý smích na rtech Tvých zočil,
při Tvého zraku výčitce
mi krve proud do tváře vskočil.
A nevěříš-li přísahám,
na ránu ňader mých pohlédni,
však růžemi ji neskrývej,
radš svědomím dotknuta zbledni.
Ni ruky do ní nevkládej
a nepokrčuj ramenoma, –
chcešli tu ránu zacelit,
tož zulíbej ji svýma rtoma.