Již dokonáno! – Jako válečník,
jenž nepřemožen sic předc na zem klesá,
tak odpočívám... padl reků šik,
a smrti démon nad oběťmi plesá.
Již skončeno! – Utichnul bouře řev
a duše zas se v chladná ňadra vrací;
vyrovnán spor, vymazán všechen hněv,
krvácí duše, staré modly kácí.
Však kletba tíží srdce básníka,
že, když se zdá být v míru s celým světem,
zas srdce hlas chrám války odmyká
a nová píseň neštěstí jde světem.
A na bojišti v slunce západu
stojím zde sám a kolem ticho vládne,
myšlenky plní mysl v neladu
a marně ptám se, mé kdy srdce svadne.