Již bije půlnoc, – hranice dvou dnů to. –
Stojím u okna, v zahradě je šero,
strom, keř i háj – vše stojí nepohnuto,
na nebi měsíc a hvězd kolem stero.
V tom, když se kouzlil duch můj v sen o Tobě,
přitáhnul mrak, měsíce lesky žasly,
mně zdálo se, že stanul jsem na hrobě
a plakal jsem, že ty mé hvězdy shasly.