Smavé vy oči, strážci cudných tváří,
na nichž se mnohá slzná perla chvěla;
vy zřítelnice jasné archanděla,
jenž v lesku slávy trůní na oltáři;
vy hvězdy stkvoucí, z kterých milost září
do útrob mých, kde žalost místo měla;
vy světla světel, žhavé jiskry čela,
v nichž dva se světy snoubí a zas sváří:
K vám moje tichá noční píseň letí,
by ždala lásku, ždala slitování;
vás moje tichá noční píseň světí,
by mřela v touze, mlkla v celování;
k vám pěvec zírá, jenž se pustil v moře
by u vás ráj – či věčné našel hoře!