Bloudím lesem, širým lesem,
v srdci bolů jed se pění;
bloudím polem, širým polem,
ale nikde klidu není.
Všude bída, všude nouze
z kalných zraků děsně patří;
všude hroby, všude krev jen,
krev mých otců, krev mých bratří.
A v té chvíli svatých hněvů
klesnu zemdlen na kolena:
Kdy ó Pane, bude bída
tvého lidu dovršena!...
Ticho! – Z dálných kraje končin
řinkot zvonků v sluch se vráží,
věčným sněhem, nekonečným
jede mladík s děsnou stráží.
Jedou kolem... okov řinčí...
Aj, toť nepodobno k víře!
Jsi ty vrah? – Kam tě to vezou?
Do Sibíře!... Do Sibíře!...