Již červánku nezírám zář,
ta noc tak dlouhá, bezsenná,
bez konce zdá se její pouť
a v ňadrech duše šílená.
Hle, na obzoru z mrákoty
zlatá se hvězda zjevila,
o drahá hvězdo naděje,
tys jitřenko mě spasila.
A výš a výše nad obzor,
až nade mnou se zastkvěje,
nech shaslo slunce, shasla zář,
mně svítí hvězda naděje.