„Spi sladce drahá!“ za večer se loučím.
„Již s bohem buď!... Sen sladký... usni lehce!“
Již odcházím a Bohu Tě poroučím,
již zavírám, však zavříti se nechce.
A ještě jednou u dveří postanu,
„Spi sladce!“ na rtech. Náhoda mi přála,
žes právě dívala se v tutéž stranu,
pohlédnu naposled... a ty ses pousmála.