Tys daleko, a přec tak blízko u mě!
Ba zdá se mi, že zas Tvou ruku líbám;
Ty nechceš dovolit; vykládáš přerozumně,
žes nerada, když tak se k Tobě shýbám.
Ta upomínka je mi podezřelá!
Bojíš se snad, že – chtě či mýlkou leda –
na místo ruky Tvé se dotknu čela,
na místo čela... tváří... rtů?... Ó, běda!