Zas minul rok. – Spad’ list se stromu času,
co dřív se blahem v ptačí písni chvěl,
a v slunci jásal, jako smaragd bájný...
u věčnost spěl.
Zas minul rok. – To zbělel obru času
na hrdé hlavě jeden černý vlas.
Však proto věru neskloní ji níže,
dál vládne zas.
Ó, kolik listů svěžích v srdci svadlo
za chvíli tu, již život zove rok,
ó, kolik květů zašlapal a zničil
dnů teskný krok!
A přec, kdy čas svou mocnou kyne dlaní
a nový rok – květ – zatkne zemi v hruď,
vše zapomněno. Květ tak svěží, vonný...
žij, šťasten buď!
A v oku slzu starých utrpení,
na retu úsměv – budoucnosti taj –
na troskách žití znovu budujeme
si klamný ráj.