Ticho vůkol – noc juž kráčí,
rozsvěcuje hvězdy v nebi,
hory v temné roucho halí,
lesům šepce, aby spaly.
Stopa její cestu značí
dětem – snům.
Víš. jak jsme se zahleděli
do těch krajů v snivé noci?
tam ve skalin čarné báji,
kde se steré kouzlo tají...
Listy bílých břiz se chvěly –
snily snad.
Skalní brána – vzpomeň na to
silhouettou v nebi stála,
kolem hvězdy smavým třpytem,
v ní jak v rámci obrovitém
luny plálo siné zlato
čarovně. – –
Ticho vůkol – všecko dřímá,
i ty hvězdy usínají,
ani list juž nehýbá se. –
Co těm skalám, co těm zdá se?
Snad je divná tucha jímá
věčnosti.