VSTUP.

Šla jsem polem. Rudé máky hýřily v něm v slunce zlatu. jako láska v srdci mladém, jako úsměv na rtu děcka.

V moře klasů ruku nořím. Kytici chci mít těch květů. Sama radost nejásá víc, než ty rudé vlčí máky.

Co v nich krásy! Hedváb měkký každý lístek. – Ještě jeden! Nenasytno srdce, ruka. – – Nesu zářnou trofej léta. –

Zadul vítr – serval lístek jeden pouze; však jich více! Zadul opět – rve mi znovu žhoucí květy. Marně bráním.

Krůpěje jak krve rudé napadaly květy v cestu jako slzy mrtvé lásky, co dřív snila v srdci mladém. –

Což je víc ten úsměv žití? Co mi nechal život z lásky, o níž každý dech můj sníval? – – Servané jen vlčí máky. –