Ty zjeve čarný, smavý, kouzelný!
Co poesie na tvých větvích dřímá,
co sladké touhy skryto v záři tvojí!
Ba zjev tvůj stesk i žaly s duše snímá.
Kdy zahoříš, jak nebe hvězdami,
a sterým plodem větev tvoje kývá,
tu zaplane hled děcka, muže, starce...
Tenť vzpomínkami ve tvém svitu snívá.
Buď zdráv, ty strome, rajská vidino,
buď pozdraven, ty květe zimy čarný,
na všechny rety vkouzli úsměv blaha
a štěstí paprsk v duši vlíbej žárný!