Juž pohas’ bájný stromku svit,
vše dřímá tiše, klidně,
jen malé lampy drobný třpyt
v sny dětí září vlídně.
A v lesku jejím stromku stín
po bílých stěnách plyne,
v svou náruč vroucí, ve svůj klín
světničku měkce vine.
A hlídá sladký dětí sen,
veň přede květy zlaté,
ty nejkrasší – než přijde den –
kdy všechny sprchnou sváté. – –
Zas září lampa po letech
ve stromku měkké stíny, –
jen květy zbledly v temných snech,
a obraz žití – jiný.