Stráň teskná – do půl žlutá, sirá země,
půl tráva chudičká ji kryje spoře –
jak úsměv strojený, kdy v srdce hoře –
střed cesta pustá – hledá vrchu témě.
A zapadá kdes v lesa snech a tichu...
Strom ke stromu tam smaragdem se kloní –
pruh nebe v dumách jeho taje cloní...
A v dáli mraky šeré v trpkém smíchu.
„Kam spějí křídla vaše zachmuřená?
Snad zrodí blesk, by rozžal temno lesa –
či duhou míru slzí proud váš zplesá? – –
Kam cesta bloudí v stráni opuštěná?“
A mlčí stráň i les i chmurné mraky –
hled v nekonečno kams se dívá – dívá – –
na cestu žití – – Po ní duše snivá
se ubírá – a touží nad oblaky.