Tys dumný jilm, strom svobody,
tam v poli, v lánech zlata,
a v jeho stín za žáru dne
krok sterý toužně chvátá.
Co já? jen svlačec chudičký,
jenž opodál tam v poli zkvet’,
po stéble k Tobě pne se výš...
Kéž ptáčkem moh’ by přiletět!
Tys jako palmy hrdý kmen,
v něm žije pouště víra – –
A já? Jen chudý trávy stvol,
co u Tvých nohou zmírá.
Jsi čarný blankyt nad krajem –
já jenom motýl v luhu,
jenž vzlétnout touží v modra klam
a v jásající duhu.
Jsi nebe zlatý talisman,
já jenom hvězdy drobný třpyt,
co večer bloudí azurem.
Však jenom Tebou může žít.