TY PŘIŠEL JSI.

Ty přišel jsi v můj malý pokojík, jak zlata proud kdy jarem padne v luhy a políbením lásky veliké v ně nadýchá si kouzlo smavé duhy,

ten zlata proud, jenž písní naseje, až stříbrem zazvoní vln ručeje. – Ty přišel jsi... Ty přišel jsi v můj malý pokojík,

jak píseň jara, kdy se rozhlaholí pod modrou bání, na níž slunce plá a k žití zbudí v luhu květ, klas v poli. Vše bylo krásno tu, jak nikdy dříve,

vše, na čem utkvělo Tvé oko snivé. – Ty přišel jsi... A odešel jsi... Všude plno stesku po tobě zbylo. Vše po tobě touží,

jak luh po květu, háj po trylku písně, a mysl jen se ve vzpomínky hrouží. – Zda přijdeš zas, má duše? – Přijď, sne drahý, bez slunce květ – víš – umírá tak záhy!

Ó, přijď, ó, přijď!...