TOUHA.

Kvete jabloň, kvete, růží zardívá se, jak ty, moje milá, v prosté svojí kráse. –

V lese temná jedle k modru hlavu vzpíná, což mi tebe, drahý, strom ten připomíná! –

Jabloňko má milá, přijď k své jedli v lesy, vždyť tvé mladé srdce samo zasteskne si! –

Jedle moje hrdá, přijď sem ke mně v sady, což tě moje oči uvidí tak rády! –

Letí časy, letí v nekonečné moře... Což ta touha lásky přinesla juž hoře!