Večer snivý hvězdy seje
nade Prahou stověžatou.
Vltava si šoumá píseň,
českých krajů píseň zlatou...
Jako z říše kouzla, bájí
čarokrásná silhouetta
hrdých věží pne se k nebi;
zlato hvězd jim k čelu slétá.
Vidino, ty věčně krásná,
velebná ty zdobo Prahy,
koruno, jí Karlem daná.
Čechám celým skvoste drahý!
Nad tvých fiál čarnou něhou
září třpytná gloriola –
našich světců duch to velký;
k slávě svoji zemi volá.
V nitra tvého svaté hloubi
Karel – Otec vlasti – dřímá,
Jiří král tam svoje heslo
v hrdé klenby tvoje hřímá. –
Silhouetto – kouzelnice,
talisman ty’s země celé,
k tobě láskou, štěstím, pýchou
v ňadru bouří srdce vřelé. –
V siném nebi hvězdy hoří,
dřímá Praha – řeka šumí –
nad ní hrdá silhouetta
jako věčný strážce strmí.