Kde prodléváš, ty zlatokřídlý sne,
jenž zářivý jsi v unavené duši
jak fénix vzlétl nad popelem dne?
Kam zaletěl jsi, kam?
Ty’s probudil, co touhou v duši spí,
ty rozdýchal jsi poupě její v květ.
Ó klamný! Teď kde tvoje peruť dlí...?
Proč odletěl jsi, proč?
Ó vrať se, vrať a hvězdou přijď mi plát,
však déle sviť, nechť srdce aspoň tuší,
co štěstí jest – jež život nechce dát.
Přijď brzy zas, ó přijď!