ROMANCE.

Jde chvíle snů. Proud zlata naposled v kraj padá širý, ztichlý, zadumaný... Mdle v okna červánků se dívá hled, a věže planou nachem obetkány,

kdy rozžhaveno v ryzí, čistý kov to velké slunce klesá tiše v rov. Je nejkrasším v té umírání chvíli, kdy v noci náruč zlatou hlavu chýlí.

V tu starou báj se noří zamyšlen teď učenec. – V dál oknem klidně zírá... Již v síni stín je k stínu přitulen, a klidu kouzlo samu práci svírá.

Stůl opuštěn – viz na něm listů sněm! V těch vědec rozumu jen mluvil rtem... Snad citu květ mu v červáncích se vrací, než slunce mroucí ve tmách dokrvácí

tam za horou. Však těžko květu bez slunce je žít! – – Tma širou dál juž ve sny zkolébala. Sed’ učenec. Zas lampy vlídný svit

mu v práci hledí. – Ó, ta kobka malá zná hodin řad, kdy píle šerá báj tu denně snuje svého kouzla taj, kdy vlákna jemná bez ustání skládá

a prapor vítězný z nich věkům spřádá. – Vstal vědec. Kráčí k labyrintu knih, cos rukou pevnou k dílu sobě hledá; v tom zlatý květ na drobné desce mih’

se oku jeho letem. – Knížku zvedá z řad foliantů. Prach s ní setřel v chvat, pak zlata ořízky se dotek’ snad... Však na místo zas snivě knížku vrací

a v dumách usedá si k práci – práci. A rudá knížka jasem prokmitá, jak v poli mák, v těch plných klasech vědy, jak ptačí píseň v les kdy zavítá.

Aj! Svazek veršů... Dávných časů sledy, kdy v ušlechtilou učencovu líc žár lásky pad’ a květů na tisíc mu v cesty. Zbyl z nich ten na knížce rudé,

jak svadlá růže upomínkou zbude. „Je láska sen“, tak řekl tisíckrát, „ne snít, vždyť k činům život ducha volá, ó, není, není času snít, ni spat,

jen v poutech práce člověk sny své zdolá.“ – A přece jen, kdy ve knih zbloudí tlum, květ zlatý v chvíli našeptá mu dum, třpyt rosy v měkké se mu oko vkrádá

a vroucí lásky taj mu v duši spřádá. Pak v sny mu sprchne upomínek sled na bytost, jež jej vroucně milovala, a verše lásky, jež tak dávno čet’, –

je perut práce v zapomnění svála – zas hlasně zahlaholí v duše skryt, jak píseň těm, kdo touží ještě žít. – – Vždyť knížka rudá se svým zlatým květem,

ta věčně bude bloudit širým světem.