Zdráv buď, drahý rodný kraji,
milá vísko plná kras,
ve smavého jara svitu
planeš kouzlem, samý jas.
Chaty tvoje nízké, bílé
jako druhdy k sobě zvou,
všude vzpomínka mě vítá,
vidím šťastnou – mladost svou. –
Z širých polí tvojich, z luhů
letí skřivan k výšinám,
hrdélko mu sotva stačí,
vždyť tu z pěvců ještě sám!
K srdci bych tě tiskla z duše,
jak tě ráda, vísko, zřím
rozkošnou v tom zlatu jara!
Sotva radost vypovím!