V Tvůj obraz když se zahledím
tak vroucně, ach, tak dlouze,
že se mnou jsi, mně zdá se být,
Tvůj drahý hlas vždy slyším znít
v své neskonalé touze.
V Tvůj obraz vždy se zadívám
tak hluboce, můj drahý,
jak slunce v boru měkký stín,
jak hvězdy zář vod v tichý klín –
a zrak je při tom vlahý. –
V Tvé oko snivé dívat se
bych do skonání chtěla
jak břehu náruč v moře báj,
jak žití úsměv v smrti taj...