Co jen, ó noci zářivá,
na čele vdechnuto tvém,
tolik že klidu, úsměvu
s něho k nám zalétá snem!
Co ve tvé oko hluboké
vepsal as odvěký třpyt?
Do něho když se zadívám,
žaly mé zulíbá klid.
Beze slov tolik povědět
umí tvůj tajemný ret,
zkolébá bolest, ztiší sten,
čarovný, bájný tvůj květ. –
Uprchnout světu! Ve hvězdy
vepsat své zářivé sny –
zůstanou třeba jenom snem,
zlobě však zatajeny.