Na hřbitově pod horami
utkvěla ta v duši slova,
zapadla v ní přehluboko – –
zas a zas je slyším znova.
Tisíckráte život krutý
vyslovil je smrtí retem...
létla mimo jako všecko –
žal i radost širým světem.
Teprv dnes to písmo zlaté
třpytem co tu v kámen vryto,
zachvělo mi celou duší,
v srdci vzpomínkami zní to.
Vzpomínkami na ty duše,
co jich květy kryjí v dáli –
jak by dnes mi teprv jasno,
navždy že se rozžehnaly.