Lípy snivé, obrovité – –
Co as jejich vonnou houští
táhne, o čem šepotají,
co jich šerou klenbou bloudí?
Letí jejich korunami
zkazka temná doby dávné,
sýčka hlasem straší, děsí –
každý list že chví se v hrůze. –
Neveselo v jejich stínu,
v dál, tam k horám mě to táhne;
temena jich v mracích bloudí,
svobodou však dýší svatou.