Ještě podzim v pestrém šatě
ztichlým lesem, sadem spěje,
a již v jeho zlatou kadeř
zima bílé sněhy seje.
V zeleni, co ještě zbyla
ze smavého léta doby,
bělá se to jako z jara,
kdy ji na sta květů zdobí.
Teskní stromy, vzpomínají...
O poupatech, písni ptačí
zdá se jim v tom bílém šatě – – –
Neúprosně zima kráčí.