Na mezi vonné
co se tam nítí
mateří doušky,
drobného kvítí!
To jako v nitro,
v srdéčko mladé,
květů kdy lásky
plno se klade. –
Mnohdy však květ, co
na mezi klíčí,
nerudné kroky
zašlapou, zničí.
Jako tu lásku
rozkvetlou v duši
ušlape zloba
krutá a zkruší.
Srdce to mladé
smrtí pak dlouhou
vadne a hyne –
žalem a touhou,