Na mezi rdí se slziček,
mateří doušky voní,
nad její drobnou hlavičkou
na sta se zvonků kloní.
Co je tu krásy! každý květ
života slastí dýše.
jen když to slunce zářivé
zlatým svým pérem píše. –
Večerní vánek rozhoupá
zvonky jak na klekání – –
slzička něžná, zardělá
v zeleň se k spánku sklání.
Kosa, ta perlou drobounkou
v kalíšku rudém svítí.
Stmívá se – v dáli modravé
zlaté se květy třpytí.