V širé dáli modré hory
v posled líbá slunce vznět,
stín se loudí v šumné bory,
rosa kropí pestrý květ,
z hrdel ptáčkům zpěv se rojí
v ztichlý kraj – a v duši moji
touhy píseň zalétá.
A tam pláče a tam jásá,
zase v dálný spěje kraj,
stesk i blaho v duši střásá.
opět míjí srdce taj – –
k Tobě letí, sladká máti,
náruč Tvá jen klid mi vrátí,
s touhou co mi odlétá.
Třeba bouře duší zmítá,
třeba žalů proud a stesk,
náruč Tvá mě rájem vítá,
sluncem očí Tvojich lesk.
Velká láska Tvá mě chrání,
i kdy strasti srdce raní,
klidem v nitro zalétá!