Stuleni k sobě jako dva květy,
co jich tu kolem dýchá a září...
kalina bílá, růžičky hlohu...
v zeleni smavé. – Čtete jim s tváří:
„Máme se rádi!“
Stromek on bujný, ona květ smavý.
Vroucně, jak nebe v lesy se dívá,
hled její v jeho duši se noří...
Ve vonné houšti zpívá to, zpívá:
„Máme se rádi!“
Ruku jdou v ruce. – Co je v tom štěstí!
Slza se v zrak mi rosou vždy loudí,
v pohádku dávnou o štěstí lásky –
v obrázek něžný oko kdy zbloudí...
Máme se rádi.
Rci, kde ta láska ve světa dáli,
jak jsi ji, mistře, vdechl v ty květy?
Rci, kde jí stačí dlaně stisk vroucí?
Půjdu tam, touží duše i rety – –
Máme se rádi!