Čarovné to ptáče malé!
Hrdélko mu zlatem hraje,
hlavinka, ta plane nachem.
Vše to bájný odlesk kraje,
kolibřík kde spatřil slunce.
K letu chystá drobná křídla,
do daleka zírá, touží –
snad do lesů houšti vonné
ve snění se blaha hrouží. –
Ale život, ten mu schází.
Jsi jak láska bez ohlasu,
pralesů ty drahokame!
Ach, i ta má ohně, žáru,
ale štěstí sen ji klame –
života, ach, také nemá.
Jak ty okem zadumčivým
žalně zírá k metě svojí,
v touze křídla k letu zvedá –
ale stojí přec a stojí
stejně daleka vždy cíle.