Ještě němy sady, háje,
za horami písně ptačí,
a přec mi to v srdci jásá,
vonné jaro že juž kráčí.
Vlahý vánek krajem bloudí,
sněhy snímá s pole, nivy,
s oblak slunce zlato seje – –
tucha jara tvoří divy.
Stromy ještě v černém hávu,
pod ním však juž zeleň touží –
a ve hnízda opuštěná
blahy lásky sen se hrouží.
Přijde jaro – zeleň, květy,
v rodné lesy drobní ptáci,
potok vlnky zavolá si – –
jaro, jaro k nám se vrací.