V stinném háji. – Paprsk smavý
zvědavě se v listy loudí;
„kdo tam pěje, kdo tam jásá?“
v zlaté hlavě slunce soudí.
Trylkuje to, hvízdá, zvoní,
švitoří a šeptá jemně,
cvrliká a volá v touze,
vábí, láká „pojď sem ke mně!“
Odkuds’ z dáli smutné kuku
jako klinkot zvonů padá...
Co z těch snivých písní lesa
do srdce se citů vkrádá!
Toužím výš, jak volné ptáče
vyzpívat v tom vonném háji
vše, co v duši dřímá – bouří,
touhu, co jí duše tají.
Písně mé by padly v lesy,
letěly by v modro nebe –
a ty všecky, všecky, všecky
opěvaly by jen – Tebe.