Když Tě vidím v pilné práci
bez oddechu, bez ustání,
tu mi divno kolem srdce –
na rtu mizí pousmání.
Kéž mám síly kolik vůle!
To by ta Tvá drahá hlava
nedumala ve starostech
jako teď, kdy lehá, vstává.
Teď jen zulíbati mohu
ruce Tvoje dobrotivé –
a své touhy a svá přání
vyslat k Bohu v prosbě tklivé:
Aby dlouho zachoval Tě
mezi námi, otče drahý,
aby žehnal cesty Tvoje –
mé pak splnil vroucí snahy.