Večer byl tichý jako sen,
na nebi bděly hvězdy jen,
plály v tom bájném safiru,
v ohromném, dálném vesmíru.
Velebně bral se zlatý vůz
odvěkou cestou, – sirius
jiskřil jak čarný drahokam.
Celé to nebe zářný klam.
Kratičká cesta ze zlata –
ale kdy jitro přichvátá,
pohasne snivý hvězdný svět,
jako když sprchne stromů květ.
Hvězdy – to lidských tužeb svit.
Všecky, ach všecky chtějí žít!
Zářivé vzejdou v duši tvou –
teskně – jak hvězdy jitrem mrou.