Je láska slunce zářivé,
v ní život životem,
v ní poupě v růži rozpučí,
a luh – ten květů stem.
Však večer hasne slunce svit
a v žití lásky žár.
Na nebi vzejde luny jas...
to přátelství je dar.
Má blaha na sta slunný den,
i večer štěstí své,
po žáru dne si vzpomínky –
ty zlaté hvězdy zve.
Chce země slunce zářivé,
chce snivou lunu svou.
A duše? – Vroucí lásky jas
i něhu přátelskou.
Ba často, den co nemůž’ dát,
noc vykouzlí ti snem. –
Věř, velké štěstí nebe dá
ti věrným přítelem.