Své dary různé různě život – vládce –
nám v cestu světem chladnou rukou seje:
tu trní, hloží, na němž krok se chvěje,
a onde růže, co tak dýší sladce.
Co Tobě vzrostlo? Čarné lásky květy!
Jich kouzlo duši tolik blaha tvoří,
co jasných hvězd na dálném nebi boří –
snad planou láskou i ty zářné světy.
Ó, dýchej jen tu opojnou jich vůni
a líbej je, ty lásky květy smavé,
je v srdci kryj, ať časů proudy dravé
je neurvou a nezničí v své tůni.
Věz, třeba lstivé zloby trny zrádné
Tvých kroků rudou krví zbarví stopy,
jak duše Tvá se v lásky květy stopí,
vše strasti zblednou – jako hvězdy za dne.
Věz, třeba s očí slzy žalem vzňaté
Ti skanou v duši, ohněm nitro pálí,
v těch květů žáru zmizí Tvoje žaly
jak perly rosné v slunce záři zlaté.
Ó kryj je v srdci, lásky květy čarné,
a dýchej jen tu opojnou jich vůni,
je chraň si, chraň! Ve světa bezdné tůni
jich vzkříšení, ó věz, by bylo marné.
A bez nich život? Temnou nocí vezdy,
jež marně hledá v chmurách – svoje hvězdy.